Druhý den ráno jsme vyrazili směr Lefkáda. Samozřejmě natěšení na moře a odpočinek. Jak sem už říkal, doprovázel nás kamarád z Řecka, první část cesty znal, o té druhé se radil s rodinkou. Řecko má osobitý přístup k dopravním předpisům, na normální, trochu širší cestě s dvěma pruhy jezdí bežně tři až čtyři auta vedle sebe. Předjíždění přes plnou čáru je  naprostá samozřejmost. Na křižovatce se z jednoho pruhu v klidu vytvoří dva, jeden pro jízdu rovně, druhý odbočovací. Velice rychle jsme si na tyhle pravidla zvykli a jeli poměrně svižně a rychle směrem k moři.

V první části Řecka jsou dálnice, takže maximální pohoda. Samozřejmě vybírají mýtné na hotových částech. Pak ale ovšem následují hory a sem tam kousek dostavěné dálnice. Tam už je provoz a cesta dost náročná, asi jako kdysy v Chorvatsku, když ještě nebyla dálnice.

Podařilo se nám minout jeden kus nově dostavěné dálnice, takže jsme se zdrželi asi o hodinku a půl, ale co se dalo dělat. Nicméně musím zmínit jednu věc. Při výjezdu na jeden kopec dálnice začal Ford Urszula podezřele zpomalovat, až zastavil na krajici. Když jsme se přisli podívat co se děje, zjistili jsme, že mají podezřele vysokou teplotu vody. nechali jsme to chvíli zchladnout a jeli jsme dál. Na celou příhodu jsme zapoměli, ovšem na zpáteční cestě jsme si na ni ještě hodněkrát vzpoměli.

Ještě jedna drobnost k Řecku. Tankovali jsme naftu někde v horách, protže už jsme byli skoro na suchu, a našli jsme benzinku BP, která byla s obsluhou. I zaplatili jsme nějakých 45 kč/litr. Asi po 5 kiloemtrech jsme objevili shellku, s normální cenou asi 35 kč za litr. holt hledat se vyplácí. Navíc na benzince Shell lze všude platit kartou, takže výhoda.

Ostrov Lefkáda leží od pevniny vzdálen asi 200 metrů, přičem 195 metrů z toho je násem a 5 metrů pak zvedací most. Takže žádné fronty a žádné trajekty. Ostrov je malá, na délku má asi 30 km. Náš cíl, městečko Vasiliki, leží na jižním konci ostrova, a museli jsme jej tedy celý přejet. Takže hory a zase hory. Naštěstí už jen krátké a hlavně už bylo v okolí vidět moře, které nás nabíjelo energií.

Po příjezdu do Vasiliki jsme se setkali s našimi domácími. Uměli perfektně anglicky, takže jsme se mohli parádně domluvit. Během pár minut jsme bydleli, udělali si jídlo a vymýšleli, kam se půjdeme koupat první den naší dovolené.

Protože jsme měli auta, chtěli jsme celý ostrov co nejvíce projezdit a navštívit různé pláže. Na první den našeho pobytu jsme si vybrali pláž Kathisma.