Poslední večer už proběhlo jenom balení a poslední procházka po promenádě.

Ráno jsme se vydali na cestu. Z ostrova jsem se vymotali v klidu, po průjezdu tunelem jsme spolehlivě zabloudili. Navigace nás totiž vedla skrz nějaké městečko, kde byly uličky široké přesně na jedno auto…

No nakonec jsme se nějak doptali a vymotali se správným směrem. Asi po dvou hodinách jízdy koukám do zpětného zrcátka a auto kolegů bliká a kouří se z motoru. No paráda… Ford mondeo z roku 2000 to nějak nevydržel.

Teplota jim stoupla až nadoraz. Takže jsme zastavili, počkali až motor zchladne a dolili jsme vodu. Říkali jsme si, jo teď už to bude jenom pohoda. Chyba lávky. Ujeli jsme asi tak 5 kilometrů a teplota zase vystřelila. To už nevypadalo moc dobře. Zkoušeli jsme odvzdušnit okruh chlazení, ale nic nebylo platné. Co teď ?

Zkoušeli jsme párkrát ještě popojet, ale evidentně to nemělo cenu. Několikrát museli zastavit i v tunelu, což nebylo vůbec příjemné. Nakonec jela kolem odtahovka, takže je vzali a my jsme jeli za nima. Stanice odtahovky byla daleko asi jenom 3km. Když jsme tam chvíli stáli, přijíždělo jedno auto za druhým. Evidentně se tam chlapci z odtahovky nenudili.

Problém byl v tom, že v servisu u odtahovky neuměli anglicky. Takže dorozumět se byl dost problém. Naštěstí jsme to mohli řešit přes telefon s naším řeckým kamarádem. Krkolomně jsme se domluvili, že to bude pravděpodobně termostat. Takže za hodinku a po zaplacení 50 euro jsme mohli odjet s odstraněným termostatem. Jenže jsme ujeli asi 1 km a kolegové opět blikali a zastavovali jsme. Takže my jsme se otočili a jeli znova pro odtahovku.

Pokračování strastiplné cesty v příštím článku…