Po dlouhém dohadování, jsme se nakonec domluvili, kdo pojede domů a kdo zůstane. Já a můj kamarád jsme tam zůstali, zbytek posádky se nějak narval do funkčního auta a chystali se na odjezd.

Automechanici v servise byli natolik hodní, že zavolali do nejbližšího hotelu a rezervovali nám pokoje. Sbalili jsme si jen nejdůležitější věci jako peníze a pasy, rozloučili se s ostatními a mechanik nás odvezl do hotelu.

Zbytek výpravy z Řecka vyrazili směr Česká republika, bože nevěřím, že to říkám zrovna já, ale přísloví: Všude dobře, doma nejlíp, tak to opravdu sedí. Nikdy jsem se tak netěšila domů, jako z toho Řecka.

No v hotelu jsme se ubytovali rychle, byli jsme utahaní, takže jako první jsme si šli lehnout. Zhruba jak už byla druhá posádka 100 km od nás, tak jsme najednou přišli na to, že nám chybí pojištění od auta, a další papíry. Takže se museli vrátit. Zarezervovali jsme jim pokoj a čekali jsme, až za námi dorazí. Jenže co se nestalo, nemohli nás najít. Nevěděli , kde nás ten mechanik ze servisu odvezl , i když jsme jim posílali souřadnice přes GPSku, tak to stejně bylo k ničemu, pokaždé nám totiž navigace ukazovala jiné souřadnice, a v hotelu nebyl nikdo, kdo by uměl trochu anglicky, a když neumíte řecky, jak se s nimi chcete domluvit?

No po pár hodinách čekání nás jako nějakým zázrakem objevili. Bylo dost pozdě, tak jsme šli raději spát, ráno moudřejší večera. Nálada na bodu mrazu, zbytečně druhá osádka projela asi 300km… No prostě nic moc. Potomci mírně vystresovaní ale holt nedalo se nic dělat. Ostatně cesta v noci řeckými serpentinami taky nic moc.